Promluva o chovatelské etice
Chov potkanů stejně tak jako jiných zvířat má svá úskalí. Chovatel se denodenně setkává s lidmi, kteří těmto zajímavým a vnímavým zvířátkům propadli tak jako on, bohužel však i s takovými, kteří si zájem o ně pouze namlouvají, byť by si to sami uvědomili. Cílem chovu je získat zdravé a hezké potomky (tím není myšleno jen ty, kteří sedí přesně do popisu standardu). Každý chovatel rád umístí své odchovance k chovatelům i lidem, kteří mohou poskytnout záruku důstojného života zvířete a nejen vždy za účelem dalšího chovu.
Není cílem vyprodukovat co největší množství mláďat, a to by měli mít všichni, kteří se rozhodnou pro chov mít na paměti. Fráze typu: „Nebudu upírat potkanům jejich přirozené vlastnosti“ (tím je myšlena jejich reprodukční schopnost) nemají své opodstatnění. Je třeba si uvědomit, že chov laboratorních potkanů, s průkazy původu nebo bez je něco zcela jiného, než přirozená reprodukce divoce žijících zvířat. Divoce žijící zvířata mají své predátory, kteří regulují jejich počet, oproti ušlechtilým laboratorním potkanům, kteří zpravidla nebývají chováni jako krmivo.
Přestože obliba potkanů jako domácích mazlíčků stoupá, je velice neetické pořizovat si zvířátka za účelem nesmyslného a neuváženého chovu, v horším případě pak ještě za vidinou nějakého fiktivního zisku. Uvědomte si, že pokud chováte zodpovědně a zvířátkům poskytujete náležitou péči, prodej mláďat nikdy nebude výnosný, ba naopak, třebaže se Vám může v jednu chvíli sejít několik set nebo tisíc korun. Je třeba stanovit si jisté cíle. Jestliže se rozhodnete pro chov ušlechtilých zvířat, nezneužívejte důvěry a ochoty zkušenějších a poctivých chovatelů, kteří se snaží o odchov co nejkvalitnějšího potomstva. Tím zbytečně upíráte kvalitní zvířátka chovatelům, kteří by k dalšímu chovu přistupovali zodpovědně. Žádný chovatel, by jistě nechtěl upírat kvalitní zvíře pro chov někomu, kdo chce začít s chovem, každý přece někdy začínal, ale okolnosti nás bohužel stále častěji nutí svěřovat ta nejlepší zvířata pro chov lidem, které už známe a máme s jejich počínáním jisté zkušenosti.
Pokud Vám jde jen o to, aby jste potkany rozmnožili a mohli jste se pomazlit s rozkošnými mládátky a nezajímá Vás jejich další osud, raději se vůbec nepokoušejte o chov, nebo alespoň chov ušlechtilých zvířat, ta k tomuto totiž nejsou určená. Není nic špatného odchovávat mládata, která se pak rozhodnete poskytnout jako krmivo (každé v zajetí držené zvířátko se totiž něčím živí a je něčím mazlíčkem), miminka jsou stejně roztomilá jako ta od ušlechtilých jedinců, neberte si pro tento účel ale zvířata od chovatelů, kteří se snaží vypiplat co nejlepší a nejrozmazlenější mládata, která jsou určena k tomu, aby dělala radost lidem kteří je budou mít rádi a ne aby se stala prostředkem produkce mláďat o která bude jen malý nebo žádný zájem.
Nenechávejte se unést pocitem, že pokud budete mít zaregistrovanou chovatelskou stanici a budete odchovávat mláďata s průkazy původu, že tím zvýšíte zájem o své odchovy. To, že můžete vídat stránky chovatelů, kde jsou k vidění celé již zarezervované vrhy, není totiž v žádném případě záruka toho, že to tak bude i u Vás, třebaže si pořídíte opravdu pěkná a kvalitní zvířátka. S touto mylnou domněnkou se setkávám stále častěji, odchovy „chovatelů“ realitou vyvedených z omylu většinou zásobí již takhle plné zverimexy, v horším případě zklamaný chovatel ruší celý chov, aniž by pomyslel na to co se s jeho „kdysi mazlíčky“ stane.
Uvědomte si, že každý chovatel se hlavně zpočátku musí reprezentovat sám, a toho docílíte jen citlivým přístupem, nikoli nezodpovědným a neuváženým jednáním bez domyšlení důsledků. V případě, že se přece jen rozhodnete chovat, zamyslete se prosím nad těmito řádky, i Vy budete v budoucnu svým počínáním reprezentovat chov těchto hlodavců v naší zemi a nejen v ní.
Autor: Miroslava Veselá
(spoluzakladatelka a posuzovatelka Českého klubu potkanů, majitelka chovatelské stanice Beris rattery)