V dnešní době jistě netřeba slovo agility nějak blíže představovat, neboť téměř každý se s ním už někdy určitě setkal. Ovšem drtivá většina z nás si pod tímto slůvkem představí nadšené majitele psů, kteří pobíhají po parkúru a provádí svého psa všelijakými překážkami. Málo komu už hlavou bleskne i jiný domácí mazlíček a přece tento sport už dávno není výsadou pouze psů. Díky své ohromné schopnosti učit se a hlavně jeho touze po zábavě a dovádění to byla pro potkany jen otázka času, než je chovatelé začnou pro tento sport trénovat.
Trochu historie
První země, která se začala oficiálně potkaními agility zabývat, nebyly kupodivu Spojené státy americké ani Velká Británie, jak by nás mohlo jistě napadnout. Naopak, byla to pro nás potkanářsky mnohem méně „profláknutá“ země a to sice Švédsko, které rozhodně v chovu potkanů není žádným nováčkem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jejich historie sahá až do roku 1983, kdy se stali chovatelé potkanů součástí Švédského svazu chovatelů křečků – SHF. Hned o dva roky později byl založen jejich oficiální potkaní klub SRS – Swedish Rat Society, švédsky Svenska Råttsällskapet. První, kdo se potkaním agility začal aktivně věnovat, byla Gerodean Elleby společně s Evou Johansson a stalo se tak v roce 1996. Ještě téhož roku proběhly první, velmi neoficiální, závody, pro které se použily překážky vyrobené Evou Johansson – některé z těchto překážek jsou dodnes využívány. Uplynulo několik let, během kterých popularita potkaních agility neustále vzrůstala, trénovali se nový a nový posuzovatelé, spolupracovalo stále více a více chovatelů, až vznikla pravidla a na přelomu tisíciletí se tak potkaní agility staly oficiální součástí výstav pořádaných klubem SRS.
Smysl agility
Potkaní agility vznikly jako reakce na zlepšení a prohloubení vzájemného porozumění mezi chovateli a jejich potkany a to především díky svému nenásilnému podání zábavnou formou hry. Vezměme si například výstavy potkanů, jistě nikoho z nás nepřekvapí, když napíšu, jak nudné a mnohdy i stresující akce to pro potkany mohou být. Agility jsou pro potkany příjemné a především aktivně strávené chvíle po boku svého majitele, se kterým takto současně upevňují jejich vzájemný vztah.
Překážky
Samotné překážky jsou pro agility soutěže tím nejdůležitějším a zcela nepostradatelným prvkem. Pro domácí trénink ovšem žádné překážky vůbec nepotřebujete. Stačí vám vaše fantazie a téměř vše v domácnosti můžete přeměnit na závodní dráhu. O tom jak trénovat agility si můžete přečíst více v samostatném článku „Agility pro všechny“. Během závodů je nutné překonávat překážky v daném pořadí, tím správným způsobem a žádnou při tom nevynechat. Rozložení překážek a směr běhu může být různý. Nejjednodušší řazení překážek je pochopitelně do rovné linie. Naopak nejobtížnější je například směr, kdy potkan musí běžet do tvaru osmičky.
Závody agility
Ve všech zemích světa, kde se potkaní agility pořádají, patří vždy tyto závody k divácky nejatraktivnější součásti celé výstavy potkanů a obyčejně k nim dochází až ve druhé polovině výstavy, případně až na samotný závěr. Jelikož pro potkaní agility původ či vzhled zvířete nehrají vůbec žádnou roli, zúčastnit se může jakýkoliv potkánek. Tyto závody jsou tedy ohromná příležitost pro všechny nestandardní či tzv. „nepapírová“ zvířata, pro která jsou jinak výstavy potkanů netýkající se jich záležitost. Závody agility pak probíhají na stole a hodnotí se především komunikace mezi samotným potkanem a jeho páníčkem, důraz je při tom kladen na schopnost potkana překonat danou překážku určeným způsobem. Méně důležitý je potom čas, za který potkan proběhne všechny překážky, nicméně i k němu se přihlíží. Pro zajištění stejných podmínek pro všechna soutěžící zvířata, je nutné po doběhnutí každého zvířete stůl i všechny překážky řádně utřít a zbavit je tak všech pachových značek, které tam předchozí potkan mohl zanechat.
Pravidla
Výkony potkanů jsou hodnoceny a posuzovány dle určitých pravidel a to osobou či osobami k tomu určenými. Jelikož jsou švédská pravidla velmi praktická, přehledná a především dobře zaběhnutá, stávají se do určité míry předlohou pro pravidla jiných zemí. Soutěží se ve dvou hlavních kategoriích, Agility A, což je nižší třída s jednoduššími prvky a Agility B, což je vyšší třída s náročnějšími prvky. Součástí třídy A je také přivolání potkana a součástí třídy B je potom volná disciplína, kdy si majitel se svým potkaním miláčkem nacvičí nejrůznější čísla, fantazii se v tomto meze nekladou, a poté předvede před posuzovatelem. Každý potkan má na proběhnutí všech překážek a provedení úkonu určitý časový limit. Pokud potkan nestihne doběhnout v limitu pro něj vymezeném, obvykle je diskvalifikován.
Během závodů by měl být také do určité míry zamezen přístup diváků do těsné blízkosti stolu s překážkami. Samotný vodič by potom na potkana neměl během jeho běhu sahat, nebo co možná nejméně, neboť i toto se odráží v hodnocení. Rozhodně není možné potkana ze stolu zvednout a přemístit jej na jiné místo na stole. Povoleno je vedení ruky před potkanem pro naznačení správného směru a způsobu, jak určitou překážku překonat. Hlasové povzbuzování je samozřejmě povoleno v jakémkoli rozsahu. Co je na závodech ovšem přísně zakázáno, je podání odměny ve formě jídla! Z tohoto důvodu je velmi doporučováno neučit potkana na pamlsek ani při domácím tréninku, ale rovnou používat jako odměnu za správně provedený úkon například pomazlení, pomuchlání či jakékoliv jiné pochválení.
Na závěr
Je důležité si uvědomit, že ne všichni potkani jsou pro tento sport tzv. stvořeni. Jsou potkani, kteří agility vysloveně milují, ale jsou také potkani, které to bavit nebude a prostě se vám na to „vybodnou“. V tomto případě svého miláčka rozhodně nenuťte, ničeho tím nedosáhnete. Agility jsou zábava a tak by je měl také potkan vnímat. Obyčejně jsou pro toto vhodnější spíše samičky, ale najdou se i velmi čiperní a do agility zapálení samečci. Vše je o jednotlivcích…
Autor: Lucie Černušková, ChS Baltazarovo Doupě
Příklady překážek
Autor fotogalerie: Lucie Sehnal