Jak se stát chovatelem potkanů?

Potkani si člověka omotají kolem packy, stane se z nich návyková záležitost a snadno jim propadnete. To množství barev, typů srsti, uší a tolik různých povah! Přidejte k tomu jejich parádní hierarchii a nikdy se nebudete nudit! Obvykle se po prvních výhrách na výstavě nebo po návštěvě u spřáteleného chovatele, kde si pomuchláte všechny ty malé, chlupaté, hopsající kuličky, zrodí v hlavě myšlenka:

 

Co takhle začít také chovat?

No a co dál?

 

Pokud vás, stejně jako kdysi mě, napadne, že se vrhnete na chov, připravila jsem vám upřímného průvodce světem potkanářů.

Je to skoro jako se stát superhrdinou, ale s potkanem na rameni. A nebojte se, není to zase tak složité.

Pro chov potkanů na chovatelské (a ne na mazlíčkářské) úrovni budete potřebovat udělat nebo zajistit tyto věci (jednotlivě budou rozebírány dále):

 

1. Čas a finance
2. Chovatelský cíl
3. Úvodní papírování – registrace do klubu
4. Sociální dovednosti, komunikativnost, férovost, přátelé mezi chovateli, trpělivost
5. Chovatelská základna – zvířata do chovu, vhodné chovatelské prostředí
6. Znalosti a nadšení pro věc
7. Hurá na miminka!
8. Další papírování – registrace zvířat, registrace vrhů, výstavy
9. Zdravá míra sebekritiky, sebezapření a pevné nervy
10. Užitečné odkazy

A jako bod navíc a užitečné varování: Musíte mít rádi čtení, bude se vám hodit.

Nyní k těmto bodům jednotlivě:

1. Čas a finance, podpora

Než se člověk vrhne na velmi „oblíbené“(nicméně nezbytné) vyřizování administrativy, musí se hluboce zamyslet nad svými možnostmi.

Pokud má být chov na nějaké úrovni, vyžaduje velké množství času. A nejde jen o čas, který věnujete svým potkánkům, ale i dobu, kterou strávíte studiem článků, knih, internetových diskuzí a hovory s chovateli. (To podrobněji rozeberu v bodě č.4). Čas potřebný k péči o potkany se násobí, když se narodí první vrhy. Na druhou stranu se násobí i neuvěřitelný pocit štěstí a zadostiučinění. S velkým množstvím času je nutno do budoucna počítat také při vyzvedávání nových prcků nebo cestách za krycími samci. Naštěstí je při těchto věcech „potkanářská“ komunita velmi semknutá a nápomocná.

Po finanční stránce to také není jednoduché a věřím, že spoustu chovatelů to překvapilo. Při rostoucím množství zvířat (základ pro chov) je také nutno pořídit dostatečně velké ubikace, kvalitní krmivo a stoupá i potřeba veterinární péče. Je třeba se připravit na to, že množství krmiva, které za den sežere vrh potkaních mláďat, se rovná skoro nájezdu sarančat!

Další „položkou“ se mohou  stát časté návštěvy veteriny -a to někdy i během noci- a následné hodiny probdělé se zvířátky…

Doporučuji také předem vše probrat s osobami, které budou s vaším potkaním impériem bydlet, případně pomáhat. Je nutno připravit se na to, že s rostoucím množstvím zvířat roste i intenzita pachu potkanů, na který lidé bývají v různé míře citliví. Nastavte si pravidla, řekněte si, co to bude obnášet, vezměte svou drahou polovičku/ spolubydlícího/ rodiče na potkaní výstavu, nebo na návštěvu ke svému oblíbenému chovateli a nebojte se ptát.

2. Chovatelský cíl

Dříve, než člověk začne chovat, měl by si alespoň lehce ujasnit, kterou barvu či varietu potkanů (kterou barevnou linii/linie) by chtěl chovat, kolik potkanů je domácnost schopna snést, zda chce chovnou základnu začít tvořit samci nebo samicemi, nebo kombinací obojího pohlaví. Preference se samozřejmě můžou (a budou) měnit, ale začínající chovatel by o tomto měl mít základní představu, protože ho to bude ovlivňovat při podnikání dalších kroků. Tyto informace ocení i chovatelé, se kterými v budoucnu navážete spolupráci.

Pokud tápete, nevíte kde začít a jak si ujasnit základy svého chovu, doporučuji se obrátit na chovatele, který je Vám blízký svým stylem chovu a přístupem, a požádat ho o pomoc do začátku.

Přehled barev, variet a seznam barevných linií naleznete ve Standardu ČKP.

(Pro zorientování v barevných liniích nalistujte v pdf souboru stranu 265)

„Žádný cíl není malý,“

ale začátky jsou těžké a je rozumné si dávat cíle menší a reálnější.  Týká se to např. situace, kdy by začátečník rád choval zcela novou barvu nebo varietu při chovné základně 5 zvířat. Pokud velice úzce nespolupracujete s několika dalšími chovatelskými stanicemi, nebude to možné a budete čelit i vlnám kritiky. Některé barevné linie mají svá specifika a dá se říct, že jejich chov je obtížnější – někdy mají problém sehnat vhodná chovná zvířata i dlouholetí chovatelé. Takto vysoký cíl tedy může být pro začínajícího chovatele dost frustrující. Ale ne nesplnitelný! Pokud máte dost nadšení, trpělivosti a dobré přátele mezi chovateli, zvládnete hodně. Pokud si pro chov vyberete některou z vzácnějších či raritních barev nebo variet, jsou nutné zároveň dostatečně jazykové znalosti. Obvykle se spousta těchto variet a barev odchovává nejdříve v zahraničí a cenné informace lze nasbírat hlavně komunikací se zahraničními chovateli.

Nenechte se odradit, používejte zdravý rozum, hledejte znalosti, učte se a buďte trpěliví. Do začátku chovu je vhodné začít s barevnou linií/varietou s dostatečnou chovnou základnou. Zde Vám opět může být nápomocný chovatel/konzultant. Nebojte se zeptat také svého klubu a jeho členské základny, k dispozici jsou i poradci v chovu, protože víc hlav víc ví.

Zajímavý odkaz je tato světová mapa chovatelů (noví neustále přibývají).

Zde bych ráda ještě dodala velmi důležitou poznámku. Vzhled potkana je, alespoň pro mne, na posledním místě v pořadí kvalit, kterými by chovný jedinec měl oplývat. Na prvních místech jsou jednoznačně pevné zdraví a dobrá povaha. Vzhledem k tomu, že většina vrhů jde hlavně na mazlíka do rodin, je to dle mého ten správný směr, kterým by se měl chov ubírat. Ideální pro chov je, když jsou všechny tyto kvality v rovnováze.

3. Úvodní papírování – registrace do klubu

Rozmyšleno, namyšleno, nadšení trvá? Hurá do chovu! Čeká vás menší papírování na úvod.

Vymyslete své chovatelské stanici úderný název. Můj soukromý tip: pozor na slova s typicky českou diakritikou. Čárky a háčky ve jméně chovatelské stanice můžou být pro budoucí komunikaci se zahraničím překážkou. Pro registraci do Českého klubu potkanů vyplňte přihlášku, která je ke stažení ZDE.

Členská základna poté hlasuje o vašem přijetí a po schválení Vás informuje e-mailem. Členské poplatky se hradí až po schválení. Po registraci je nově vzniklá chovatelská stanice označena jako členská stanice, např. č.s. El Fuego. Nijak to nesnižuje hodnotu Vašeho chovu, naopak. Značí to: „Aha, začínající chovatel, pomozme mu se rozjet.“  Titul chovatelská stanice, zkráceně ch.s., získáte po určitém čase stráveném chovem zahrnujícím i několik odchovaných vrhů.

Je vhodné mít založený facebookový účet pro komunikaci ve skupině ČKP, sledování diskusí a hovory s chovateli. Dnes vše víceméně probíhá přes sociální sítě. Po schválení názvu vaší č.s. (členské stanice) doporučuji rovnou založit webovou stránku a případně i facebookovou stránku vaší stanice. Dejte o sobě vědět!

Nebojte se ptát! Od toho zde klub je, noví členové mají od ostatních plnou podporu.

Co vás čeká a nemine, základní informace o klubu – klubové směrnice.

4. Sociální dovednosti, komunikativnost, férovost, přátelé mezi chovateli, trpělivost

Zde budu hodně probírat důvěru a férovost. Zní to jako klišé, ale obojí je v chovatelství velmi důležité. Vybudovat si jméno a získat důvěru zabere hodně času a chce to trpělivost. První krok pro získání větší důvěryhodnosti jste již udělali: registrovali jste se do klubu a tím potvrdili, že to myslíte vážně. Máte nyní právo na páchání chyb, které jsme dělali všichni, nebojte se však říct si klubu nebo chovatelům o pomoc. Můžete tak mnohým omylům předejít. Ukažte, že máte zájem a nechte si poradit.

Zejména dlouholetí chovatelé se léta setkávali s neférovým přístupem, zneužíváním chovných zvířat, lhaním a podváděním. Nedivte se tedy, pokud vás jakožto začínajícího chovatele někdo odmítne. Chovatelé jsou různí, a proto jsou různé i jejich přístupy k nováčkům, spousta z nich opravdu nejedná v rukavičkách. Všichni jsme jen lidé. Pokud se setkáte s odmítnutím, nevěšte hlavu a ukažte, že vy ten zájem máte, jednáte fér a cíle máte srovnané.  Vydržte, buďte trpěliví. S prvními uchovněnými zvířaty a zodpovědně vedenými odchovy mnozí chovatelé roztají a jejich přístup k vám se změní.

Velkým krokem je i ukázat se na výstavách. Nejlépe ještě pomoct s přípravami a jejím chodem. Pomocníci se vždy hodí, vyjdete tím z anonymity, získáte fajn přátele, kontakty, tipy na chovná zvířata atd.

I přes to, že v chovu občas panují velké emoce, není vhodné vyvolávat konflikty, hysterii nebo zbytečné hádky. Stejně jako velké výbuchy emocí vám to spíš uškodí. Pokud se vám podaří nějaký „průšvih“, netutlejte ho. Situaci by to jen zhoršilo. Svěřte se vám blízkému chovateli nebo klubu a nebojte se, vše má řešení.

 

5. Chovatelská základna – zvířata do chovu, vhodné chovatelské zařízení

Tento bod úzce souvisí s předchozím, takže zde uvedu jen pár tipů při výběru chovných jedinců.

Pokud jste se rozhodli pro určitou barevnou linii, zbarvení nebo typ srsti, na které se chcete zaměřit, počítejte s tím, že vybudovat si základ chovu bude chvilku trvat. Shánění vhodných zvířat je někdy také běh na dlouhou trať.

Velkým problémem bývá výběr nepříbuzných zvířat. Když si pořídíte samici, doba vhodná ke krytí tu bude cobydup, proto už při pořízení pomalu koukejte po vhodných samcích. Pokud máte dostatek prostoru, je rozumné nejdříve zakládat chovnou základnu samců. U nich krytí nespěchá (naopak), takže má člověk čas porozhlédnout se po samicích vhodných pro vaše samce.

Při pořizování nového potkana pečlivě zvažte, zda vám pomůže s plněním vašeho chovatelského záměru. Vždy by vaším chovatelským cílem mělo být pevné zdraví a dobrá povaha odchovaných jedinců. Vybírejte zvířata pečlivě a ne jen podle vzhledu. Nechte si od chovatele, od kterého byste rádi zvíře do chovu, popsat linii po zdravotní i povahové stránce. Případně si nechte do chovu konkrétní zvíře doporučit. Stejně pečlivě vybírejte i budoucí rodiny pro své odchovy, budete od nich potřebovat zpětnou vazbu ohledně zdraví, povahy atd. vašich odchovanců, je nutné linie tzv. „mapovat“.

Chovatelé mají obvykle stejné cíle jako vy, proto počítejte s tím, že je budete informovat o tom, jak zvíře prospívá po zdravotní i povahové stránce. Zároveň je třeba konzultovat plánovaná krytí, nechte si poradit, ale zároveň se nedejte zašlapat často nesmyslnými požadavky (plynoucími obvykle z nějakých osobních vnitřních rozporů).

Chovatelským zařízením se myslí především klasické klece jako ubikace a plastové boxy vhodné jako porodna nebo marodka. Je dobré mít i klec pro odrostlejší mláďata. Podrobněji se tomuto tématu věnujeme ZDE. Důležitá je především každodenní péče o svěřence – jsou vaší nejlepší vizitkou.

6. Znalosti a nadšení pro věc

Jako chovatelé potkanů se budete neustále učit. Internet, zahraniční pojednání, diskuse, články na klubových stránkách, genetika, Facebook, ze všech těchto zdrojů se na vás budou informace jen hrnout! Je dobré mít přehled a orientovat se, ale nechtějte vše vědět hned. I v chovatelství existují dogmata, která se časem upravují a mění. Opět zde platí, že pro snadnější pochopení a ujasnění vyhledaných informací je velmi vhodné prodiskutovat je s ostatními chovateli. Nároky na vaše znalosti budou velké, vše se ale naučíte postupně. Nebudete na to sami, ostatní chovatelé vám pomohou. Nejvíc zkušeností získáte samotnou praxí a díky vlastním zvířatům.  Nebojte se, žádný potkanářský Einstein z nebe nespadl! Abyste si udrželi své nadšení, nezapomínejte pořádně mazlit své odchovy a chodit se kochat na výstavy 

7. Hurá na miminka

Jupí, členská stanice je založená, máte nové známé a přátele mezi chovateli, něco jste o chovu načetli, přetékáte nadšením a chovatelská základna se vám již také plní – můžete se pustit do odchovu svých vlastních miminek.

Potřebujete se naladit? Zkuste to takto:

„Je to jen pár kroků k tomu, aby moje odchovaná potkáňata nesla vlastní příjmení. Chybí už jen kousek k tomu, aby si lidé spokojeně odnášeli luxusně vyšperkovaný 4 generační rodokmen a mávali s ním babičce před nosem, když prohlásí něco o fujkryse. Zbývá jen málo, aby jméno mojí chovky znělo na výstavách a vyjímalo se v rodokmenech budoucích generací ušlechtilých potkanů.“

Tak teď už se docela těšíte, ne?

Oficiálně můžete odchovávat mláďata buď s VP, tedy výpisem předků, nebo s PP, což je průkaz původu. Základní rozdíl je ten, že VP je neoficiální – neregistrovaný dokument. V ČKP ale máme dobrovolnou registraci těchto vrhů, pokud se stanice rozhodne použít klubový předtisk VP, který je ke stažení ve členské sekci webu, vrh podléhá i kontrole. PP je oficiální dokument, opatřený kolkem a registračním číslem, který má jasně dané náležitosti. Oba rodokmeny vydané registrovaným chovatelem se považují za plnohodnotný dokument k potkanímu miminku, VP neznamená, že zvíře je méněcenné.

Proč se tedy odchovávají vrhy s PP, ale i s VP? Nemělo by registrovaným chovatelům jít především o co nejvíce odchovaných PP vrhů?

Tato otázka je stejně složitá a komplexní jako celý chov, který není černobílý. Některá zbarvení a znaky jsou totiž ustálené, snadno odchovatelné a tudíž snadno registrovatelné s PP (např. znak self, zbarvení russian blue). Naproti tomu některá zbarvení a znaky nemají dostatečnou chovnou základnu, a je tedy pro udržení určitého chovatelského cíle nutné opatrně sáhnout po zvířeti s nedostatečným původem/nedokonalým znakem (např. zbarvení amber), následný odchov je pak s VP. Dále se na VP často chovají tzv. znakáči, tedy strakatá zvířata. Zde je velmi obtížné vyšlechtit dokonalý znak, rozumějte: znak, který odpovídá Standardu. Tím se pyšní třeba jen jedno zvíře z vrhu. Dalším problémem je poté sehnat registrovaného partnera. Na VP se také občas odchovávají tzv. ověřovací vrhy, kdy chovatel testuje některou vlastnost, nejčastěji jde o různé barevné alely, která zvířata nesou. Nebojte se klidně zeptat, z jakého důvodu byl vrh odchován s VP.

8. Další papírování – registrace zvířat, registrace vrhů, výstavy

A je tady další papírování!

Vaše krásné, chovné, pečlivě vybrané zvíře dorostlo do vhodného věku k registraci (samec min. 6 měsíců, samice min. 4 měsíce). Má dostatečnou váhu (samice 300 g, samec 450 g, fuzz má váhy mírně snížené) a pevné zdraví. Pročetli jste si podmínky registrace zvířat na stránkách klubu, které jsou dostupné po přihlášení člena (ZDE: http://www.czkp.cz/rad-registrace-potkanu-a-vrhu/registrace-zvirat/) , kontaktujete tedy posuzovatele a registraci si domluvíte.

Super, klaplo to!

Vybrali jste vašemu registrovanému zvířeti protějšek, taktéž registrovaný.

Proběhlo krytí a narodili se prcci. Ve věku, kdy začnou otevírat oči, je již jasné, které typy uší, srsti, barev a znaků se podařily. Když si nejste jistí, poraďte se opět se spřízněným chovatelem, nebo zadejte dotaz na klubový Facebook, rádi poradíme. V této době již můžete začít pracovat na vytváření průkazu původu PP pro mláďata – v tom Vám velmi pomůže vymazlený program v klubu, kde jsou již registrovaná zvířata zadána a PP se automaticky vygeneruje. (Pokud tam Vaše zvíře nenajdete, nebojte se obrátit na správkyni plemenné knihy Ing. Romanu Malečkovou Měrkovou, která vám s přidáním do plemenné knihy ráda pomůže). Vy upravíte pouze jednotlivá mláďata, PP vytisknete a nalepíte zlatý kolek s logem klubu.

Vypadá to luxusně, co?

Malým prckům připravíte „batůžky“ do světa (obvykle je to PP nebo VP, vizitka chovatele, vzorek krmení, hamáček…záleží na každém chovateli), těšíte se s fotek z nových domovů a celý proces se opakuje.

V tomto bodu zmiňuji i výstavy, jelikož velice pomáhá potkat se s chovateli osobně, na výstavě se dají zvířata registrovat a zjistíte tam i vzhledové nedostatky, na kterých je možno v chovu pracovat. Často tam spolu chovatelé „ukuchtí“ nějaká krytí a dovezou si i nové posily do chovu. Zkrátka, vyplatí se jet!

Zde bych ještě ráda citovala chovatelku Tamaru Sýkorovou:

„Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že na svoj prvý vrh chovateľ nezabudne do konca života. Na všetky pocity, čo ho sprevádzali, na neskutočný strach o samicu před pôrodom, počas pôrodu a zároveň na tú nekonečnú radost a teplo, ktoré člověk cíti při pohľade na húf ružových detičiek, o ktoré sa maminka s láskou stará.“

9. Zdravá míra sebekritiky, sebezapření a pevné nervy

Člověk se do chovu snadno ponoří, dá mu všechno a pak už záleží jen na něm, jak se vyrovná s případnými neúspěchy. Ty můžou přijít a nemusí. Potkani nežijí příliš dlouho, můžou trpět na všelijaké choroby a péče je pak nákladná. Stane se, že se nedaří krytí, někdy je problematický porod a velmi vzácně je nutné linii ze zdravotních důvodů zastavit. Tím se člověk dostává do slepé uličky. Hodně chyb se dá „nasekat“ z vlastní nepozornosti a nedbalosti, ale nezdary můžou přijít, i když jste pozorní a chovu věnujete vše. Pak přichází zoufalství a člověk přemýšlí, zda má smysl vůbec pokračovat. Má to smysl, vše jde vyřešit a pokaždé se najde někdo, kdo vám podá pomocnou ruku. Nebojte se ji přijmout. Jsme tu pro vás.

 

Těšíme se na vás v ČKP!

10. Užitečné odkazy

• Český klub potkanů – Standard, sekce o výchově, chovu, zdraví

Facebookové skupiny

• Český klub potkanů – Czech Fancy Rat Club – novinky v klubu, zajímavosti, soutěže
• Diskusní skupina „O potkanech bez obav“ (o obsahu napovídá název)
• Velká diskusní skupina Potkani sdružuje nejvíce mazlíčkářů i chovatelů

 

Autor textu: MVDr. Tereza Nováková, ChS Od Krisicy, Posuzovatel a registrátor pro Český klub potkanů z.s.
Doplnění textu: Tamara Sýkorová, ChS Equilibrium, Posuzovatel a registrátor pro Český klub potkanů z.s.
Korekce: Daniela Riedlová