Milé maminky, milí tatínkové, prosí Vaše dítko neustále o chlupaté zvířátko? Svatosvatě slibuje, že se o něj bude starat, krmit, venčit a uklízet po něm až do skonání světa? Stále jste neoblomní a říkáte na tento dětský nápad striktně NE, nebo už Vás vaše ratolest natolik nahlodala, že jste již začali o něčem takovém uvažovat? Čtěte dále.
První zvířátko
Adélka, 8 let, milovnice zvířat, která se pomalu učí, jak se zvířátky šetrně zacházet, v ruce drží holčičku Dalmácii van Rattenburg alias Pyťu.
Autor fota: Tereza Nováková
Nejčastěji se začíná zajímat o jiné obyvatele našich lidských domovů a dvorků dítě předškolního věku. Nevnímá jen mamku, taťku, prarodiče a sourozence, ale také i domácí zvířata. Přestávají si hrát pouze s plyšovými zvířátky a začínají být zaujatí živými. Odolat smutným dětským očím, které prosí a slibují, je velmi těžké. Avšak rodiče mají odpovědnost nejen vůči svému dítěti, ale i jeho zvířecímu kamarádovi. Německý ovčák nebo vznešený arabský kůň není nejlepší volba pro pětiletého prcka, který ještě s žádným zvířetem nemá potřebnou zkušenost. Navíc, ani vlastnímu dítěti v takto mladém věku, nelze svěřit jakékoli zvíře bez značného pravidelného dohlížení a především sponzoringu veškerých výdajů jako jsou ubytování zvířete, jeho krmení, veterinární péče apod. Víte, že pes může žít i více než patnáct let a kůň více než třicet? A co teprve kolik krmiva takový koníček denně spořádá, natož kolik toho spořádá za celý život? Co když onemocní? Kdo ty výdaje bude platit? Samozřejmě, že dítě ne. Od toho jste tu Vy, rodiče. Zvíře potřebuje plnohodnotnou péči po celý život a navíc pokud přestane špunta zvíře „bavit“, jste jakožto rodiče povinni se o zvíře postarat sami.
Volba prvního zvířete pro dítě je samozřejmě na každém rodiči, ale je vhodné začít s něčím menším. Zvířetem, které dítě dobře fyzicky zvládne a které se snadno přizpůsobuje lidem, chodu domácnosti a divokému dítku. Vhodnými kandidáty bývají oblíbení králíci a také hlodavci jako jsou morčata, křečci, křečíci, pískomilové, osmáci, myšky a potkani. Při výběru konkrétního druhu je však třeba myslet nejen na své vlastní preference (co se komu líbí), ale i na potřeby daného druhu zvířete a to na jeho nároky na ubytovací prostor, vybavení ubikace, krmivo, společnost vlastního druhu, průměrnou dobu života, časová náročnost samotné každodenní péče o zvíře apod. Důležité je všechny tyto aspekty a mnoho dalších zvážit, předem získat potřebné znalosti a zvíře si vybrat dle svých možností.
Potkan, dítě a harmonické soužití. Aneb, co je třeba mít na paměti!
Víťa, 5 let a Simba Od Krisicy – potkaní chlapeček, hadráček, který zvládal i „náročnější“ mazlení s malými dětmi
Autor fota: Tereza Nováková
Jako první zvíře pro dítko je velmi vhodný i potkánek. Potkani jsou milí, inteligentní, snadno se ochočí, hravě se naučí kdejaké zábavné kousky a většinou přímo vyhledávají lidskou společnost. I s dětmi vycházejí povětšinou velmi dobře, jenom ho musíte naučit s potkánkem zacházet. Jak potkánka správně zvedat a manipulovat s ním (tahat potkánka za ocásek nebo mu strkat prstíčky do očíček není zrovna nejlepší nápad), jak a čím potkánka nakrmit (rozhodně ne čokoládovou tyčinkou ani indiánem z cukrárny), jak reagovat, když se potkánek poleká a utíká se schovat pod křeslo (určitě ne začít hystericky ječet a divoce šoupat křeslem sem a tam) a tak dále.
Další nespornou výhodou je to, že nemusíte mít maštal, zahradu ani kdovíjak velký byt. Potkaní klec se vejde i do jednopokojového bytu a nemusíte ho venčit jako třeba psa a dále má potkan spoustu dalších výhod oproti větším a náročnějším mazlíčkům.
Potkan však není křeček, kterému stačí samota v relativně malé a nízké kleci. Potkan má své nároky a jeho přirozené potřeby by mu neměly být rozhodně upírány. Každé zvíře, které psychicky či fyzicky strádá, by se mohlo stát nejen neduživým, ale i agresivním. Pro potkany to platí také.
Ondra Pavelka a Oskárek alias Ďiblík
Autor fota: rodina Pavelkových
U potkanů platí pravidlo „ pořiď vždy minimálně dva stejného pohlaví“. Potkan je od přírody velice společenský a sociálně založený živočišný druh. Samotou potkan psychicky trpí, i když se malý páníček nebo Vy budete snažit sebevíc potkanímu jedináčkovi vynahradit samotu, budete s ním trávit hodiny času, přesto mu nikdy, ani při nejlepší vůli a snaze, nemůžete nahradit potkaního kamaráda. Samotný potkan se nejen bez neustálé společnosti velice nudí, ale může dojít i k narušení jeho chování, kdy hrozí apatie, sebepoškozování nebo dokonce agresivita vůči majiteli. Pokud chcete pro své dítko dobrého potkaního mazlíčka, pořiďte své ratolesti rovnou dva potkánky. Péče o dva potkany se zas o moc neliší od péče o jednoho, stejně tak vhodná velikost klece. Proto, pokud Vaše dítě žadoní rovnou o dva potkánky, dejte na radu chovatele a své dítko v tomto případě poslechněte. Potkánci u Vás pak budou spokojení a Vy s nimi. Nedbejte zcestných rad prodavačů ve zverimexu, pokud Vám budou tvrdit, že dva potkaní kluci se nesnesou a že je vhodné chovat potkany pouze jednotlivě nebo samce a samičku dohromady. Nedbejte varování, že dva potkánci se nikdy dobře neochočí a nepřilnou k člověku tolik jako jedináček. Naopak! Potkaní kluci taktéž potřebují společnost a měl by to být rovněž potkaní sameček. Pro samičku se zase sluší potkaní kamarádka. Stejné pohlaví potkánků Vám zaručí, že nebudete muset co chvíli řešit otázku nechtěných mláďat. Navíc samička, která je permanentně se samečkem a stále rodí, zanedlouho zemře vyčerpáním. A to, že několik potkánků společně se nikdy dobře neochočí, je naprostá hloupost. Mnoho chovatelů včetně mě může toto tvrzení hravě vyvrátit.
Ještě jednou Ondra Pavelka a Oskárek (Ďiblík) a Ládík (Daidalos)
Autor fota: rodina Pavelkových
Máte-li menší děti, zhruba mladší deseti let, je vhodné pořídit jim potkánky pouze jednoho pohlaví. A to z prostého důvodu. Dvě oddělené skupiny (skupina samic a skupina samců) přichází v úvahu až tehdy, kdy dítě samo chápe, co se stane, když pustí samce k samici. Příklad ze života: Moje známá má tři potkaní samičky, dva potkaní samce a pětiletého syna, který je do potkánků blázen a s nadšením se o ně stará. Jednoho dne si klučík vzal z klece samců potkaního samečka na pomazlení a jakmile ho vracel zpět, dal ho do špatné klece, tedy k samičkám. Stačilo pár hodin, než dospělá panička zjistila, co je špatně. Avšak naneštěstí se samec činil a všechny tři samičky po třech týdnech porodily mláďata. Rázem bylo v domě o 40 potkanů víc. V případě dvou potkaních skupin opačného pohlaví v kombinaci s mladším dítkem se toto může stát.
Vojta Pavelka a Pavelkovic první potkánek Cipísek
Autor fota: rodina Pavelkových
Ohledně výběru, kde si potkánka pořídit, zverimex rozhodně není to pravé místo, které byste měli navštívit. Ve zverimexu jsou potkani chováni hlavně jako krmivo pro jiná zvířata a nikdo si nedá tu práci je alespoň trochu ochočit. Potkani ze začátku často koušou a zběsile utíkají, protože se lidí bojí, neznají je. Často mají zkušenost se špatným zacházením. Takové vyděšené zvířátko není pro dítě zrovna nejlepší první mazlíček. Navíc zverimexoví potkani bývají často nemocní a napadení parazity. Při koupi samičky je známa spousta případů, kdy si jí noví majitelé přinesli domů s překvapením. Dobrá volba je chovatelská stanice, kde dostanete potkánky zvyklé na člověka, nekousavé, vymazlené, zdravé a v případě mláďat samičího pohlaví stoprocentně bez outěžku.
Potkaní kluky nebo holky? Aneb co se k dítku hodí.
Daniel (necelé dva roky) se mazlí s Hesperidou Od Pekelného Strážce
Autor fota: Markéta Strejčková
Určitý rozdíl mezi pohlavím tu samozřejmě je. Samičky bývají menší, jemnější ve stavbě těla a celkově lehčí. Samečci jsou mohutnější, větší a v dospělosti mohou dorůstat klidně i do váhy 800 gramů, aniž by se jednalo o obezitu.
Co se týče povahových vlastností, pak samičky bývají velice aktivní, zvídavé, rychlé, uskákané a to někdy až do takové míry, že „nemají čas“ se se svým pánem pořádně pomazlit. Zkrátka jsou neustále v pohybu až do vysokého věku. Některé samičky bývají i trochu náladové, hlavně ve dnech říje. Vhodné jsou tedy spíše „na dívání“ a divoké skotačení, než na mazlení. Doporučuji je raději k aktivním dětem školního věku.
Samečci jsou v mládí povahově podobní samičkám. V pubertě, což je životní úsek mezi cca 4. až 6. měsícem života, bývají potkaní kluci divočejší. Ve skupince s druhým potkaním klukem (či více kluky) dochází k častějším potyčkám, kdy si potkani musí vyjasnit hierarchické postavení ve své skupině. Potkánci se přetlačují packami, obracejí jeden druhého na záda, podobně jako je tomu u psů. Mohou u toho i vysoko skákat, pištět a nervózně cvakat zuby. Takové chování je možné vidět i mezi samičkami, avšak u nich to bývá zpravidla v menším měřítku. Ke zranění však většinou nedochází, pakliže se už zraní, nebývá to nic vážného a většinou postačí ranku vyčistit běžnou desinfekcí.
Barnabášek, který miluje a vykrmuje potkánky už odmalička.
Autor fota: Zuzka a Jirka Nowak
Takové chování je naprosto přirozené a lidé by do průběhu těchto šarvátek neměli zasahovat. Je důležité toho chování vysvětlit i Vašemu dítku, aby nebylo šokováno, že se potkánci perou. Po pubertě zpravidla mají potkánci jasno, kdo je šéf klece a podobné šarvátky ustanou. Potkaní kluci se uklidní, zlenivějí, více odpočívají a většinou nejsou už tak aktivní jako samičky. Více vyhledávají fyzický kontakt s lidmi. Obecně platí, čím starší kluk, tím je z něj větší mazel. Dospělí kluci bývají výbornými mazlíčky i k malým dětem (zvláště samečci z linií, které jsou „hadrovou“ povahou potkanů vyhlášení). Tito potkani si často nechají líbit i trochu drsnější mazlení, někteří bývají v ruce naprosto vláční až „hadroví“ a nechají si líbit skoro cokoliv. Potkaní kluci se ve světě, ale také už i u nás, používají jako zvířecí terapeuti, právě pro svou mírnou a kontaktní povahu.
Barnabášek a potkánci.
Autor fota: Zuzka a Jirka Nowak
Tohle byla jen obecná charakteristika. Samozřejmě je možné narazit na línou a velice mazlivou samičku či na dospělého samce, se kterým „šijou všichni čerti“. Každý jedinec má určité vrozené předpoklady, které se později buď projeví a nebo ne. Záleží z části na vnějších vlivech, jako je prostředí, ve kterém potkani žijí nebo způsob, jak je s nimi zacházeno. Ve vrhu, jehož oba rodiče jsou přítulní mazlíčkové, je větší pravděpodobnost, že mláďata budou povahově po rodičích, avšak dopředu se to zaručit nedá. Dokonce i v jednom vrhu se vyskytuje mnohdy velká variabilita, co se týče povah jednotlivých mláďat.
Navštivte ChS
Barnabášek a La brilla de la Luna Od Krisicy.
Autor fota: Zuzka a Jirka Nowak
Než si s dítkem potkánky napevno vyberete, navštivte chovatelskou stanici. Ptejte se na vše, co Vás zajímá. Chovatel Vám velice rád a ochotně podá veškeré potřebné informace. Pokud máte předškoláka, který si vybírá svá první zvířátka, požádejte chovatele, aby Vám řekl, která potkaní mláďátka z vrhu jsou kontaktní, klidnější a nebojácná. Pro začátek bude s nimi snadnější pořízení než s velmi akčními nebo méně přizpůsobivými mláďaty.
S většími školáky už většinou nebývá problém vybrat si i o něco akčnější potkaní miminko. Chovatel své odchovance zná, má vypozorované jejich chování, dosavadní povahy a určí lépe jejich budoucí vývoj než Vy nebo vaše dítko. Ale je třeba mít na paměti, že mládě je velice tvárné a způsob zacházení ze strany rodinných příslušníků si velice dobře pamatuje. Vlídné avšak jasné zacházení zvířátko ocení a odmění svou důvěrou a respektem. Za hrubé zacházení nebo nedostatek věnování se zvířátko odmění splašeným útěkem, škrábanci na rukou nebo dokonce nějakým tím zákusem do palce.
Závěrem
Dítě a potkani bývají po seznámení výbornými kamarády. Nejenže se dítko zabaví hrou s potkánky, vymyslí spoustu lumpáren a legrácek, ale také si osvojí péčí o zvíře. Dítě se tím učí odpovědnosti vůči ostatním a získá mnoho užitečných zkušeností.
Prcek a prcci…
Autor fota: Zuzka a Jirka Nowak
Autorka článku: Markéta Strejčková, ChS Od Pekelného Strážce
Jazyková korektura: Romana Měrková